Úloha paměti v hudbě a vliv hudby na paměť. Mozartův efekt.

Lektorka a autorka textu: Jana Vejsadová, profesionální trenérka paměti, Havlíčkův Brod, www.mneme.cz 

Hudba člověka ovlivňuje na mnoha úrovních. Prakticky na každého z nás má už od dětství velmi silné účinky, ať jsme či nejsme muzikální. Prochází napříč kulturami a pravděpodobně sahá až k počátkům lidského druhu. Bývá rozvíjena nebo formována kulturou, ve kterém žijeme, životním stylem či nadáním.

Způsobů, jakými se lidé muzikálně vyjadřují, je nesrovnatelně mnoho v porovnání s ostatními živočišnými druhy, u nichž má např. zpěv zřejmý adaptivní význam – při námluvách, útoku, při vytyčování teritoria.

Vezmeme-li v úvahu biologickou příčinu či následek, je hudba v lidském podání bezvýznamná. Nejedná se
o přímou evoluční adaptaci. Může nás však uklidnit, povzbudit, utěšit, vzrušit, poslouží k tomu, abychom se synchronizovali při učení, práci nebo hře a může vykazovat obrovský terapeutický potenciál u pacientů s různým neurologickým onemocněním.

Úloha paměti v hudbě

Paměť je klíčovým prvkem hudební schopnosti, bez ní by nemohl existovat prožitek hudby. Otázkou zatím zůstává, kdy schopnost učit se a zapamatovat si určitou hudební skladbu začíná. Dříve se předpokládalo, že hudební paměť se vyvíjí až s rozvojem řečových schopností, ale ukazuje se, že specifická paměť pro hudbu se objevuje daleko dříve. 
 

Hudební paměť je závislá na možnostech lidského mozku podržet krátkodobě nebo dlouhodobě určité množství informací, které se týkají hudby. Vyjadřuje na jedné straně schopnost pamatovat si hudbu na úrovni prostého posluchače, na druhé straně profesionálního hudebníka při hře zpaměti  Je závislá na mnoha dispozicích – sluchových, vizuálních i časových. U výkonných umělců je ovlivňována i motorickou pamětí. Tu je třeba vycvičit a zautomatizovat zvládáním hry na hudební nástroj (prstoklad, tahy smyčcem, souhra prstové, dechové i nátiskové techniky, atd.)

V dějinách hudby je možné názorně doložit vývoj nezáměrného (implicitního) a záměrného (explicitního) zapamatování. Po dlouhá staletí, kdy hudebníci neznali notové písmo, se hudba vyvíjela výhradně díky archetypům a díky paměťovým schopnostem talentovaných lidí. To bylo základem vývoje hudby, tak vznikaly odlišnosti národních kultur (převážně anonymní). Od středověku se vznikem notace už bylo možné zachycovat a dál šířit hudbu pomocí notových zápisů, což přispělo k vědomému (explicitnímu) zapamatování hudby a tím i k jejímu rozvoji.

Vliv hudby na paměť

Jednou ze základních forem hudebního projevu a mezilidské komunikace je komunikace s novorozenci. Nejčastější hudební formou v raném věku je ukolébavka, která prochází napříč všemi kulturami. Je lehce rozeznatelným žánrem, textová složka není podstatná. Zpěv ukolébavky se vyznačuje intonací ve vyšší tónové poloze, pomalejším tempem a odlišnou barvou hlasu. Dnes se bohužel tento fenomén z rodičovského repertoáru vytrácí. Pokud rodiče pouštějí dítěti reprodukovanou hudbu, seznamují ho sice
s podněty, které mohou být užitečné pro vytváření zájmu o hudbu, ale ochuzují je o bezprostřední vztah.

Hudba zaujímala už v životě našich předků velmi důležité místo a patřila také k základním složkám výchovy. V posledních desetiletích se neurologové k výzkumům o příznivém vlivu hudby na učení a paměť znovu vrací a potvrzují řadu domněnek, které vyslovil už Darwin. Předpokládá se, že určitá hudba může vyvolávat v mozkové kůře takové vzorce korových výbojů, které jsou využívány při časově - prostorových úkolech. Jedná se tak o jeden z příkladů tzv. efektu transferu, což je přenos účinku hudby do jiných, nehudebních domén, jak kognitivních (zpracování informací různého charakteru, matematické úkoly, učení), tak třeba i do oblasti sociálního chování. Stimulace jedné korové oblasti, ke které dochází při poslechu hudby, je spojena se stimulací další oblasti, která řídí jiné činnosti a zpracovává informace odlišného druhu.
 
V příštích letech se zřejmě dozvíme víc o tom, která hudba má stejně příznivé účinky na rozvoj našeho mozku, podobné efektu Mozartovy hudby. Ukazuje se, že podstatný je rytmus (kolem 60ti úhozů za minutu). Proto neprohloupíte, zaposloucháte-li se do skladeb (zejména „largo“) Bacha, Corelliho, Händela, Telemanna či Vivaldiho. Nelze vyloučit, že se po ní lépe soustředíte a budete snáze řešit prostorové úlohy. Ale hlavně je to krásná hudba, ať už aktivuje kteroukoliv část pravé či levé mozkové hemisféry. Proto si zpívejte nebo hrajte na nějaký hudební nástroj. I když budete jen pasivními posluchači, udělá vám to dobře!

Presentace v PowerPointu